Dvacet zim po bombách. Vera Sokolová, inženýrka v důchodu, každé ráno za úsvitu stoupá na svou zamrzlou střechu a poslouchá rádio, které už sedmnáct let mlčí. Dnes ráno na staré městské Věži, kde výstražné světlo dávno zhaslo, svítí rudě. Ze šumu se ozve ukolébavka, kterou by měla znát jen ona, a potom hlas dcery, o kterou přišla před osmnácti lety. Pomalu doutnající postapokalyptická záhada o naději a o signálu ve šumu.